vyvrátiti dok. (3. mn. -í, rozk. -vrať, trp. -cen) 1. (co, koho) vychýlit z pův. polohy, pův. směru; zast. (co) vykloubit (ruku ap.): v. hlavu nazad zvrátit; v. nohu lehce stranou; v. oči otočit bělmem vzhůru; přen. expr. vychýlit z urč. způsobu života: v. dědinu z pravidelného života (Mart.) vyvést; v. někoho z rovnováhy, z míry (poněk. zast., Herrm.); – zast. v. si ruku (Prav., Wint.) 2. (co) silou, násilím, prudkým nárazem vytrhnout, vyrvat, vylomit ze základů, z kořenů ap.: v. plot; v. strom z kořene; auto vyvrátilo zábradlí; v. dveře z veřejí; přen. v. do kořene mateřské sobectví (Maj.) úplně vyhladit 3. poněk. kniž. (co) zničit, pobořit: v. mocnou říši; vyvrácení Ninive; v. veškerou moc a panství jeho (Sigmunda) v Čechách (Pal.) 4. (co; co komu) dokázat nesprávnost něčeho; popřít I; zvrátit něčí přesvědčení o něčem; vymluvit 1: v. lži, důvody, teze; zpráva byla ihned vyvrácena; v. žalobu; v. něčí námitky, pochybnosti, mínění; – to podezření ti lehce vyvrátím 5. nář. (co; ~) převrátit, převrhnout; (koho, 4. p.) překotit, porazit 1: vyvrácené auto (Mah.); v. kalíšek hořké (Herb.) obrátit do sebe, naráz vypít; při třetí jízdě vyvrátili (Hovořáková); – (synčisko) chtělo mě vyvratiť (Salich.) †6. (co) zvrátit (jídlo): pokrmy při obědě požité s velikou bolestí vyvrátil (Koll.); — vyvrátiti se dok. 1. vychýlit se z pův. polohy, pův. směru: otáčel se, div se mu krk nevyvrátil 2. silou, násilím, prudkým nárazem se vylomit ze základů, z kořenů ap.: vrata se vyvrátila; ten (kořen) se vyvrátila zpod něho vyvalil se kotel peněz (Něm.) 3. nář. překotit se, zvrátit se: kráva se hned vyvrátila (Salich.); — ned. vyvraceti, v. se