základna, -y ž. (2. mn. -den) 1. základní, zprav. spodní část něčeho: z. pyramidy; geom. z. rovnoramenného troj úhelníka, lichoběžníka; zeměměř. přesně změřená spojnice dvou bodů v terénu sloužící k odvozování jiných délek; těsn. linka, na kt. spočívá písmo; tech., voj. z. hledítka, mušky 2. místo n. prostor, odkud se vede n. řídí něj. činnost, východisko něj. činnosti: nepřítel byl nucen stáhnout se na svou výchozí z-u; zřizovat vojenské z-y; letecká, námořní, zásobovací z.; voj. odpalovací z. 3. souhrn podmínek, myšlenek, ekonomických vztahů ap., kt. se staly východiskem, podkladem pro něco, základem něčeho: Čechy byly hospodářskou z-ou Rakouska; rodina (je) zdravou z-ou rozvoje národa (Ústava); existenční z.; ideová z. marxismu základ; členská z. družstva souhrn členů; ekon. surovinová, palivová, krmivová z.; odpisová z.; podn. hosp. finanční z.