zápasiti ned. (3. mn. -í) 1. (s kým, čím; ~; řidč. čím) utkávat se v zápase (ve význ. 1); potýkat se 1, bojovat 1, bít se 1: gladiátoři spolu zápasili na život a na smrt; z. s útočníkem holýma rukama; socha lva zápasícího s hadem; byl vyzván, musil z.; přen. poněk. řidč. a kniž. být v rozporu abstraktní, vnitřní, duchovní povahy: zápasily v něm hněv, strach a rostoucí únava (Vach.); zápasí člověk neustále se vším, co v sobě nosí (John) zápolí; zvědavostí a studem zápasící tvář (R. Svob.) 2. (s čím; *k čemu) usilovat o zdolání, o překonání něčeho; bojovat 2, potýkat se 2; (oč) snažit se o udržení, získání něčeho: z. s osudem; z. s těžkou nemocí; z. s mdlobami, s kašlem; kůň marně zápasí s nákladem; z. celý život s dluhy; z. s přežitky kapitalismu; žert. expr. z. s němčinou tvrdošíjně (L. Steh.) snažit se o její ovládání; z. s rovnováhou (Ner.) usilovat o její zachování; přen. kniž. z. se smrtí, řidč. s životem umírat; zř. raněný k smrti zápasí (Staš.); – národ zápasící o svou existenci; z. o každý haléř; z. o vyjádření své myšlenky (Lit. nov.) 3. poněk. zast. (s kým, čím; oč) závodit, soutěžit: z. (s někým v učenosti) (Ner.); i s tebou budu o palmu z. (Tyl); bojovnost zápasících zvířat (závodních koní) (Zey.); opodál zápasila šalmaj s pronikavou píšťalou (Jir.) hrála jako o závod; → nás. zápasívati