zármutek, -tku (6. mn. -tcích) (†zármut, -u, 6. j. -u, Hál.) m. sklíčenost mysli; smutek 1, žal, žalost, bolest 3 (op. radost 1, veselost 1): pociťovat z.; být naplněn, sklíčen z-em; nedat najevo svůj z.; → expr. zdrob. *zármuteček, -čku m.: pomíjející z. (Arb.)