zařízení, -í s. 1. předmět n. soubor předmětů uzpůsobený k vykonávání něj. úkonu, práce ap.: poplašné, zvonkové z.; bezpečnostní z.; tech. ovládací, regulační, aretační z.; klimatizační z.; zvedací z. vysokozdvižného vozíku; elektr. rozvodné z.; let. přistávací z.; žel. výhybkové, brzdové z. 2. soubor věcí, předmětů sloužících k vybavení něčeho pro urč. účel: bytové, kuchyňské z.; hotelové z.; z. ordinace; strojové z. pro družstva, stav. sociální z. 3. organizační jednotka, útvar; organizace, instituce: osvětová z.; zprávy podávané jiným veřejným z-m (Ústava); pomocná z.; veř. spr. zdravotnická z.; z. sociálního zabezpečení; kulturně výchovná z.; školská z. 4. řidč. způsob, jakým je něco zařízeno, uspořádáno; uspořádání (ve význ. 1), úprava 2: z. hřbitovů (Staš.); nové z. poštovní (Šmil.); — v. též zaříditi