zajíc, -e (1. mn. -i, zř. -ové Tyl) (ob. expr. zajoch Maj., *zajouch Bran., -a) m. 1. (též nář. zajc Jir.) polní hlodavec s dlouhými boltci, schopný rychlého běhu: střílet, stahovat z-e; pelášil jako vyplašený z.; to je ještě mladý z., přen. nezkušený člověk; řidč. starý z., přen. zkušený, vychytralý člověk; spát jako z., přen. lehce; ♦ kupovat z-e v pytli (expr.) věc neznámou n. neviděnou; chodit, jít s bubnem na z-e (ob.) počínat si ukvapeně, nevhodně; jít s motykou na z-e (ob.) dělat něco nevhodným nářadím, bez průpravy, nevhodně, neobratně; tam dávají z-i (čast. lišky) "dobrou noc" (Kun.) je to daleko od lidí, měst ap.; panská láska (přízeň) po z-ích skáče (přísloví) je nestálá; mnoho psů zajícova smrt (přísloví) přesile nelze odolat; zool. rod Lepus: z. polní; kuch. pečený z.; z. na smetaně, na cibuli 2. expr. bázlivý, nezkušený tvor: lidé jsou z-i (Rais) bázlivci, strašpytlové; namluvil si děvče, takového z-e jelimánka; ♦ nejsem z. nedám si jen tak něco namluvit 3. hvězd. Z. jm. souhvězdí jižní oblohy; → zdrob. zajíček v. t.