zarmoucený příd. 1. stižený zármutkem, prozrazující zármutek; smutný 1, truchlivý 1: potěšit z-é pozůstalé; z-á tvář; z. hlas †2. nešťastný 3, osudný 1: z-é doby politické sklíčenosti (Havl.); → přísl., zprav. k 1, zarmouceně: z. promluvit; z. se podívat; vypadat z.; → podst., zprav. k 1, zarmoucenost, -i ž.; — v. též zarmoutiti, z. se