zbožný příd. 1. projevující svou víru v boha: z-á stařenka nábožná, pobožná; z-í poutníci 2. souvisící se zbožností (ve význ. 1) n. s náboženstvím: z. skutek; z. zpěv; z-é písně; z-é obrazy s nábož. náměty; ust. spoj. z-é přání neuskutečnitelné, marné; z-á lež klam, jehož se někdo dopustí v dobrém úmyslu, pia fraus (lat.) 3. expr. velmi uctivý, uctivě pozorný; pobožný 3, nábožný 3: poslouchat něco se z-ou úctou; dělat něco se z-m zanícením; → přísl. k 1, 3 zbožně: z. se pokřižovat, modlit; z. rozjímat; – expr. z. něco poslouchat, na něco se dívat; → podst. zbožnost v. t.