zdroj, -e m. 1. to, odkud n. z čeho něco pochází n. je odbíráno, pramen 2: slunce je z. světla; z. nákazy původce; přírodní zdroje uhlí, nerostů; přírodní léčivé zdroje; z. radosti; láska, z. blaha, požitku; protichůdné názory jsou stálým zdrojem sporů; kniha, z. zábavy i poučení; vědět něco ze spolehlivého zdroje; zdroje informací; čerpat znalosti z historických zdrojů dokumentů, listin; vod. vodní z. pramen, řeka ap.; fyz., tech. z. záření zářič; z. zvuku, hluku; z. informací; elektr. z. napětí, impulsů, buzení; z. proudu; napájecí z. 2. hmotný podklad, prostředek (existence, hospodářského rozvoje ap.): řemeslo, z. obživy; z. příjmů, blahobytu; mít pro dodávku dobré zdroje; zásobování z místních zdrojů; nákupní z.; úč. finanční z. pramen, z něhož byly opatřeny prostředky pro činnost organizace 3. kniž. to, co v sobě něco soustřeďuje, působí vznik něčeho; původce 1, tvůrce 1: lid je zdrojem moci ve státě; nevidět v ženě zdroje požitku (Kar.) 4. řidč. kniž. a poněk. zast. to, co odněkud pramení, prýští; pramen 4; místo, odkud něco prýští: u studánky z. chladný sát (Rais); rány vymývat chladným zdrojem (Vocel) proudem vody; plzeňský z. (Hlad.) pivo; přen. vytryskovaly zdroje smíchu (Rais); – řekám nelze téci nazpět k zdroji (Mach.)