zelí, -í s. 1. (hlávkové) z. odrůda brukve zelné s velkou pevnou hlávkou používaná v růz. úpravách jako zelenina: bělavé hlávky z.; krájet, dusit z.; kyselé z.; ♦ leze mi do z. přebírá mi někoho (zprav. dívku), něco; být jako hastroš do z. (o nevkusně, nepořádně oblečeném n. nehezkém člověku); zahr. červené z.; potrav. sterilované, kysané z. 2. pokrm připravený zprav. z této zeleniny jako příloha k masu: vepřové s knedlíkem a se zelím; kuch. moravské z. zahuštěné jíškou; kedlubnové z. z pokrájených kedluben 3. čínské z. brukev čínské zelí (bot.) 4. zast. a nář. bylina, rostlina vůbec: některé byliny a z. (Jg.); zaječí z. (Pitt.) šťavel, (Vrba) janovec; mužíčkovo z. (Baar) rozchodník velký 5. výr. slang. třísky a zbytky obroušeného dřeva při výrobě dřeviny; → expr. zdrob. zelíčko, -a s. (6. mn. -ách): husička s novým z-em (Herrm.)