zeměpis, -u m. (6. j. -e, -u) věda o přírodních a společenských jevech v jednotlivých oblastech na povrchu zemském, o jejich rozložení a vzájemných vztazích; vyučovací předmět tohoto oboru; geografie: z. Evropy; všeobecný z.; zeměp. fyzický z.; matematický z.; ekonomický z.; regionální z.; politický z.; z. rostlinstva fytogeografie; z. živočišstva zoogeografie; jaz. jazykový z. metoda zkoumající jazykové jevy vzhledem k jejich zeměpisnému rozšíření; disciplína používající této metody; – hodina z-u; učit se z-u; půjčit si z. učebnici tohoto předmětu; → expr. zdrob. *zeměpisek, -sku m. učebnice zeměpisu (Havl.); zeměpisný příd. geografický: z-é názvy, údaje; z-é rozšíření rostlinstva, zvířectva; z. atlas; z. kabinet s pomůckami pro vyučování zeměpisu; zeměp. z-á poloha; z-é souřadnice; z-á délka; z-á šířka; jaz. z-á jména vlastní jména zeměpisných objektů (hor, řek, měst, zemí ap.); → přísl. zeměpisně: z. výhodná poloha státu