zločinec, -nce m. (zločinka, -y, zločinkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž. řidč.) kdo spáchal zločin n. páše zločiny; kdo se těžce provinil zlým činem n. proviňuje zlými činy: dopadnout, usvědčit z-e; zatvrzelý, notorický z.; nebezpečný, odsouzený z.; fašističtí z-i; mezinár. práv. válečný z.; → expr. zdrob. zločineček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích); zločinecký (†-činský) příd.: z. typ gangsterský; z-á povaha; z-é album zločinců; z-á tlupa gang; z-é živly; z-ský pokus (Choch.) zločinný; z-ské znamení hanby (Mod. r.); → přísl. zločinecky: z. jednat; zločinectví (†-činství), -í s. řidč. zločinnost: profesionální z.; procento z. v Evropě; provádět z-ství (Tyl); zločinectvo, -a s. řidč. zločinci (jako celek)