zloděj, -e m. (zlodějka v. t.) 1. ob. expr. kdo krade, někoho okrádá (v obchodě ap.); kdo někoho o něco připravuje vůbec: kapesní z. kapsář; vlakový z.; chyťte z-e!; pozor na z-e!; krást, plížit se, chodit jako z. tiše, opatrně; – nemohu ty z-e — ty advokáty ani cítit (Baar); ♦ v příslovích: příležitost dělá z-e; na z-i čapka hoří; z. v domě, had za ňadry; – piják je z. svého zdraví; z. klidu rušitel; z. dívčích srdcí svůdce 2. nář. vlk 4 (Baar); → expr. zdrob. -dějík, -a (6. mn. -cích), -dějíček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)