známka, -y ž. (2. mn. -mek) 1. co je zřetelné, jasné jako projev, svědectví něčeho, stopa po něčem; znamení 3: prošedivělost je z. stáří; z. únavy ve tváři; běžet bez známek vyčerpání; vření v davu je z. odporu, nekázeň je z. špatné výchovy; podle všech známek se pokus podařil; poněk. zast. nezůstala (po osypkách) ani z. (Svět.) památka 2. řidč. ustálené označení; značka 1: kniž. na něm (čele) posud Kaina z. hoří (Vrchl.) znamení; poněk. zast. (automobil) americké známky (Čap.-Ch.); (klást) známky otázek a výkřiků vyzývavě před počátek věty (Ner.) znaménka; ekon. ochranná z.; tech. (v slévárenství) z. jádra část modelu (výstupek) vytvářející ve formě lůžko pro jádro 3. nálepka n. jiný předmět, kt. slouží jako doklad uhrazení něj. poplatku: lepit známku na obálku; sběratelé známek; série poštovních známek; příspěvkové známky ROH; pošt. příležitostná z.; doplatní, výplatní z.; kolková z. kolek 4. drobný předmět, kt. slouží k něj. ustálenému označení něčeho: visací kovová z. s číslem hotelového pokoje; z. pro psa registrační plíšek s číslem zavěšovaný na obojek; zř. čtenář známku v knize nechal (Vrchl.) záložku; horn. lampová, evidenční z. mající číslo shodné s číslem lampy vydané havíři v dole; těžná, vozová z. mající číslo horníka n. porubu a sloužící ke kontrole těžby 5. škol. klasifikační stupeň vyjadřující ohodnocení vědomostí a chování žáka: pět stupňů známek; dát, dostat dobrou, špatnou známku; zlepšit si známku z češtiny; psát známky na vysvědčení; → expr. zdrob. k 1, 3, 5 známečka, známčička, -y ž.