zrcadlo, -a s. (2. mn. -del) 1. zvláštním způsobem upravená deska (nejč. skleněná), v kt. se odráží světlo, obraz: křišťálové, broušené, kovové z.; dívat se na sebe do z-a; zhlížet se v z-e; čistý, lesklý jako z.; z. zašlo; boty má jako z. vyleštěné do vysokého lesku; obloha je jako z. bez mráčků; podržet, nastavit z. někomu před oči, přen. jasně, pravdivě ukázat, říci, jaký je, jak se jeví; říci mu své mínění o něm; přen. oko je z. duše; umění z. života; přen. kniž. (čeho) (o tom, v čem se něco odrazilo, zachytilo, v čem se něco zrcadlí, jeví:) z. paměti (Vrchl.); z. vědy (Vrchl.); ve z-e snů svých vídám sebe, jak běžím (Vrchl.); fyz. plocha, povrch tělesa s vysokou odrazivostí: rovinné, sférické, parabolické, duté, vyduté z.; med. kovový nástroj k prohlídce tělních dutin, spekulum: rozvírací, konečníkové, poševní z. 2. to, co nějak zrcadlo připomíná (nejč. leskem): z. rybníka; rozčeřené z. potoka; ob. expr. z-a (čast. zrcátka) na loktech kabátu ošoupaná, lesklá látka; geol. lesklá smyková plocha; les., dřev. lesklá ploška vzniklá přeřezáním dřeňových paprsků listnatých dřevin; zool. kovově lesklá skvrna na křídlech kačerů a j. ptáků; mysl. slang. obřitek; archit., stav. vodorovné pole ve vrcholu klenby; vnitřní plocha stav. n. archit. prvků; volná prostora tvořená rameny schodů; polygr. přesný rozvrh umístění obrázků a textu pro knižní dílo n. pro stránky časopisu; jad. fyz. magnetické z. vakuové zařízení uzavírající plazmu s magnetickým polem 3. zast. soupis, seznam: z. chyb (Hol.); círk. zpovědní z. soupis hříchů s návodem ke zpytování svědomí; hist. práv. návod k řešení konkrétních právních případů: Saské z. †4. příklad 1, vzor 1: hospodář je čeládce z-em (Něm.); zdrob. zrcadélko v. t., zrcátko v. t.; expr. zdrob. *zrcadlíčko, -a s. (Baar)