případ, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. jednotlivý jev (něco dokládající); něco, co se stalo n. bylo vykonáno: zvláštní, ojedinělý, typický p.; p. porušení kázně; několik p-ů tyfu; ani jediný p. úmrtí; studovat sociální p-y; pojistný p. příhoda (odb.); zajímavý lékařský, právní p., přen. hovor. a slang. osoba, jíž se týká urč. záležitost, věc, kterou je třeba sledovat, řešit ap., pacient, klient ap.; ty jsi ale p. (hanl.); ujmout se toho p-u té věci, záležitosti; vypravovat, vyslechnout celý p. událost, příhodu; v daném p-ě; v takovém p-ě; v některých (četných, mnohých) p-ech; jsou (staly se) p-y, že... stává se (stalo se), že...; p. od p-u, od p-u k p-u podle potřeby, někdy; hovor. to je (právě) můj p. to se stalo, děje mně, se mnou; to se týká mne; práv. záležitost vymezená právními předpisy 2. jev očekávaný, předpokládaný, možný; možnost 2, eventualita: být připraven na všechny (možné) p-y, na nejhorší p-y; pro p. nemoci, úrazu; pro všechen p.; pro všechny p-y; pro p., že...; v p-ě potřeby; v každém p-ě; v nejlepším p-ě; v pondělí, po p-ě (ps. též popřípadě, zkr. popř.) v úterý možná, nebo, eventuálně; zdrob. případek v. t.