prostý příd. (2. st. prostší) 1. jednoduchý, nesložitý, nekomplikovaný: dostávat zpočátku p-á cvičení; dávat přednost p-m větám, p-ému vyjadřování; p-á strava; z té p-é příčiny, z toho p-ého důvodu; tech. p. tah, tlak; p. ohyb; p-á pružnost; log. p. obrat při kt. se nemění vyčerpanost termínů (predikátu a subjektu); ekon. p-á reprodukce 2. takový, ke kt. nic jiného nepřistupuje; pouhý: rozeznat něco p-m okem; p-á zpráva o neštěstí ho zdrtila; rozhoduje p-á většina hlasů absolutní; jaz. p. pád bezpředložkový; p-é sloveso bez předpony; práv. (dř.) p-á vražda nijak blíže nespecifikovaná (na rozdíl od loupežné, úkladné aj.) 3. běžný, všední, obyčejný, nenápadný: p. oblek, střih; p-é obydlí; všechno je tu p-é; p-é chování přirozené; p. životní příběh; p. lid neurozený; p. člověk bez vyššího vzdělání, společensky neuhlazený; p., řadový voják bez hodnosti; byl p. jak dítě (Zey.) bezelstný, důvěřivý; máme tu vsechno jen po p-u (Čech) 4. poněk. kniž. (v přísudku a v doplňku zprav. ve jmenném tvaru prost, -a, -o) (čeho) postrádající něco, zbavený něčeho: být prost viny, podezření; člověk p. předsudků; příběh p. dobrodružnosti; práv. nemovitost p-á dluhů nezatížená jimi; pošt. (dř.) věc úřední poštovného (n. porta) p-á (p-a); přísl. prostě v. t.; podst. prostost, -i ž. řidč. prostota: nehledaná p. lidového realismu (Naše d.); byl oděn s elegantní p-í (Lum.)