resistence, rezistence, -e ž. (z lat.) kniž. 1. schopnost odolávat, vzdorovat (zvl. nepříznivým vlivům); odolnost: osvědčit silnou r-i vůči něčemu, fyzická r.; mravní r. (Čap.-Ch.); biol., med. odolnost (organismu): r. proti jedům, infekci; r. tkáně nepoddajnost 2. odpor 1; projev odporu, nesouhlasu: nejč. ve spoj. pasívní r. trpný odpor (záležející v omezení práce, činnosti na míru nezbytně povinnou): provádět, vyhlásit pasívní r-i; Švejk provozuje pasivní r-i proti válce (Šal.); – (podle fr.) slavná doba makistů a r. (Kult. pol.) fr. hnutí odporu za 2. světové války; resistenční, rezistenční příd.: r. schopnost; – r. síla; – r. bojovník (Lid. nov.) fr. hnutí odporu