ústa, úst s. pomn. 1. otvor v obličeji ohraničený rty; orgán přijímající potravu a orgán mluvy: malá, široká ú.; otevřít ú.; dýchej nosem, ne ústy; čistit si, vyplachovat si ú.; (často vedle expr., zhrub. huba) zívat na celá ú. naplno; stát, dívat se, poslouchat s otevřenými ústy udiveně; mazat někomu med kolem (okolo) úst; – orgán přijímající potravu: rozmělnit potravu v ústech; cucat bonbón v ústech; jíst plnými ústy; otřít si po jídle, pití ú.; nevzal do úst, celý den neměl nic v ústech nejedl; (často vedle expr., zhrub. huba) utřel ú. odešel s nepořízenou, nepochodil; jí, až se mu od úst práší hltavě; nemá co do úst co jíst; sliny se mu sbíhají v ústech má (velkou) chuť; žít z ruky do úst nuzně, ze dne na den; od úst si utrhuje šetří na jídle; jídlo mu hořkne v ústech; čeká, že mu budou pečení holubi lítat do úst; kdo chce spořiti, od úst musí začíti (přísloví); – mluvící, mluvní orgán zprav. ve frazeologizovaných spoj. (často vedle expr., zhrub. huba): má plná ú. chvály; celý den ú. nezavře stále má co povídat; vyklouzlo mu to z úst prořekl se; co vypustí z úst, je pravda řekne; vzal jste mi to z úst říkáte, co jsem (právě) chtěl říci já; říci něco plnými ústy, na plná ú. přímo, otevřeně; říci něco jedněmi ústy najednou, souhlasně; mluvit na půl úst nezřetelně, nejasně, nedbale; řeč mu šla těžko od úst byl těžkopádný v řeči; nevidí si do úst mluví nesmyslně, nepatřičně, neopatrně, neslušně ap.: zacpat někomu ú. zabránit mu mluvit, umlčet ho (zprav. přen. podplácením ap.); ruku na ú.! nemluvit; dát si pozor na ú. být opatrný na svá slova; nebrat si servítek před ú. nevybírat slova, mluvit bez obalu; dostat se, přijít do lidských úst být pomlouván; lže, až (n. jen) se mu od úst práší, kouří nehorázně; slyšet z něčích úst pravdu; vědět něco z dobrých (hodnověrných) úst ze spolehlivého pramene; zpráva letěla od úst k ústům šířila se rychle ústním podáním; z úst lidu (znát) z lidového podání; mluvit ústy národa za národ; zool. otvor pro přijímání potravy (u bezobratlých) 2. kniž. otvor připomínající ústa: ú. děla ústí; ocelová ú. strojů (Maj.); ú. ptáka (Něm.) zobák; výr. ú. pece otvor, jímž se sází do pece pečivo, chléb; zdrob. ústka, -tek s. pomn. (6. -ách): dětská ú.; kapří ú. (Bran.); expr. ústečka, -ček s. pomn. (6. -ách): dítě otvírá ú.