řeč, -i ž. (mn. 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) 1. schopnost vyjadřovat a dorozumívat se jazykem; mluva 1: lidská ř.; vrátila se mu ř.; ztratil ř.; ústředí řeči; přen. kniž. ř. očí; podmanivá ř. hudby; mít dar řeči být výmluvný 2. způsob vyjadřování, mluvení: jeho řeč byla rychlá a trhaná; zvláštní zabarvení jeho řeči; ptáka (poznáš) po peří, člověka po řeči (přísloví) 3. nástroj myšlení a dorozumění příslušníků urč. společenství; jazyk 2, mluva 2; dorozumívací prostředek vůbec: mateřská ř.; česká ř.; ovládá několik řečí; najít společnou ř. s někým, přen. dosáhnout vzájemné dohody, dorozumění; mluvit společnou (jednou, stejnou) řečí, přen. nelišit se v názoru; tajná, šifrovaná ř.; Naše ř. (časopis); přen. ř. zvířat, ptáků, stromů; tech. ř. počítače prostředek sdělování informací mezi člověkem a počítačem n. mezi počítači navzájem (číselný kód, operační kód, instrukce ap.) 4. mluvení, hovor, rozhovor: přešli od řečí k činům; nikomu nebylo do řeči; dal se s ním o tom do řeči; přišla na to ř.; skočit, vpadnout někomu do řeči; mezi řečí za hovoru; plané řeči; vést divné řeči o něčem; nadělat mnoho řečí kolem všeho; máš mnoho řečí; mít řečí jako vody; být samá ř. hovorný; nenadělat dlouhé řeči být stručný, nemluvný; zavádět, obrátit ř. na něco jiného, na jiné pole; ř. se stočila jinam; to je ř. jako rozprávka pošetilá; jaképak řeči! žádné řeči! neodmlouvej; mluvil, jen aby ř. nestála aby hovor nevázl; ztratil nit své řeči nevěděl, jak dál; přišel na kus řeči popovídat si; není s ním žádná ř. nedá se s ním mluvit, jednat, není rozumný; s vámi je těžká ř. dorozumění; to nestojí za ř. je to bezvýznamné; to je bez řeči nesporné; bez odmluvy; o tom není (nemůže být) ani řeči na to nelze pomýšlet; ob. to je má ř. to já také říkám, mám stejný názor; je od řeči výřečný; ř. se mluví, pivo se pije (pořek.) není třeba každé slovo brát na váhu; jaz. ř. přímá, nepřímá, polopřímá; ř. autorská, ř. vyprávěče a ř. postav (v literárním díle) 5. (zprav. mn.) zpráva, zprav. nespolehlivá, šířená vyprávěním, ústním podáním: povídají se, proskakují o tom všelijaké řeči; celé město je plné různých řečí; nedbám, nedám na ty řeči; šla o tom ř. povídalo se o tom; byla o tom jedna ř. všichni si to vypravovali stejně; nadělali o tom řeči dali podnět ke vzniku zpráv, pověstí o něčem; přišel, dostal se do (lidských) řečí lidé si o něm vypravují; přivedl nás do řečí dal podnět k šíření zpráv, pověstí o nás 6. projev 2, proslov: pronesl, měl dlouhou ř.; politická ř.; slavnostní ř. 7. způsob výběru a využití jazykových prostředků a jejich uspořádání v jazykových projevech; (funkční) jazyk, styl: básnická, hovorová ř.; obřadná ř.; expr. zdrob. k 4, 5 řečička, -y ž. (zprav. mn.): málokdo ti na ty ř-y skočí (Bern.); to jsou ř-y plané řeči; na to nedám; kolují o tom všelijaké ř-y nespolehlivé zprávy; expr. *řečinka, -y ž. (John)