řez, -u m. (6. j. -u) 1. říznutí, řezání: rozdělit něco jedním řezem, několika řezy; chirurgický ř.; radikální ř., přen. rázný, nekompromisní zákrok; med. operativní rozříznutí tkáně: břišní ř.; císařský ř.; tech. pracovní postup řezacího nástroje při odebírání třísky: plynulý, přerušovaný ř.; zahr. ořezávání dřevin, květin: letní, zimní ř.; zmlazovací ř.; krátký, dlouhý ř.; pěstování květin na ř. k řezání do kytic; geom. vést ř. osou (tělesa); zlatý ř. zvláštní způsob rozdělení úsečky na dvě části 2. stopa po říznutí, řezání: hluboký ř. v kůře stromu zářez; čerstvý ř.; (mít) ruce samý šrám, ř. (Maj.); liter. stálý mezislovný předěl ve verši, césura i dierese; horn. řidč. stupeň (ve vrstvě užitkového nerostu); polygr. ř. písma charakter jeho kresby 3. plocha vzniklá říznutím, řezáním; řezná plocha: ř. buňkou pod drobnohledem; zř. zlaté řezy knih (V. Mrš.) ořízky; geom. rovinný průsek: kruhový ř.; tech. obraz myšleného průniku roviny s předmětem (i s částí za rovinou řezu): ř. válcem motoru 4. něco vzniklého říznutím, řezáním, část celku takto oddělená: ř. melounu; tenký ř. dortu; kuch. tvarohové, punčové, piškotové řezy; linecké řezy 5. ob. expr. nářez 4, výprask, bití: dostat řezu 6. odb. poměr složek při řezání nápojů; slang. nedotočený půllitr piva; zdrob. k 4 *řezek, -zku m. (Pujm.); řízek v. t.; srov. též říz