šťastný příd. (v přísudku a v doplňku též tvary jmenné šťasten, -tna, -tno,...) 1. (o osobě) naplněný pocitem štěstí, blaženosti; blažený 1; mající štěstí, provázený štěstím (op. nešťastný 1): š-á matka, nevěsta; š-í manželé; ob. expr. prozraďte nám, která je ta š-á? nevěsta; – š. výherce, nálezce 2. probíhající v štěstí, v blaženosti, svědčící o štěstí; přinášející štěstí, příznivě, bez nehody probíhající; zdařilý, úspěšný, příznivý (op. nešťastný 3): š-é manželství; š-á budoucnost blahá; mít š. den; š. úsměv radostný, veselý; š-á náhoda; š-é číslo (pro sázku); šťastnou cestu!; na šťastnou shledanou; to byl š. nápad; š-á myšlenka; š-é řešení; přivést něco k š-ému konci dobrému; š-á poloha města výhodná; být narozen na š-é planetě; mít šťastnou ruku dovést vhodně zasáhnout, rozhodovat, jednat 3. (o osobě) mající úspěch, zdar v něčem; úspěšný: š. lovec; neobyčejně š. vyprávěč pohádek; přísl. šťastně v. t., *šťastno (R. Svob.)