šalmaj (*šalměj Ner.), -e ž. n. zř. m. (Pujm.) (z něm. driv. fr.) píšťala, zvl. pastýřská, příjemného zvuku: pastýř píská na š.; kde hrál satyr na š. (Vrchl.); přen. hrát na š-e míru (Scheinpflug) vybízet k míru, k smíření; hud. (ve středověku) vzduchový hud. nástroj s dvojitým plátkem; šalmajový příd.: š. pastýřský nápěv; š-é zvuky koled (Šrám.)