širý (†šírý) příd. 1. rozkládající se na všechny strany; rozlehlý 1, široký 3; poněk. zast. zaujímající velkou plochu; prostranný 1, prostorný 1: š-é moře otevřené, volné; š-á pláň; š. kraj; š. svět daleký; šírá krajina (Mácha); spát pod š-m nebem venku, bez přístřeší; otevřený boj v š-ém poli; š-é buky (Hál.) košaté; veliké, š-é ticho (Jir.); – poněk. zast. š. dvůr (Dyk); š-é síně hradu (Heyd.); š-é prostranství (Jir.); šírý chrám (Čech); žel. š-á trať mezi jednotlivými stanicemi 2. poněk. zast. kniž. široký 1: š-á hruď (Mrš.); šírá vydutina (stromu) (Erb.); šírá silnice (Jir.); studna hluboká a šírá (Vrchl.); špičatý klobouk š-é střechy (Jir.) 3. kniž. a zast. mající velký rozsah (ve význ. 2); značně početný, široký 4, 5: látka šírá a závažná (Durdík); – šíré shromáždění (Rieger); šíré zástupy (Vrchl.) 4. řidč. zast. široký 6: š. sloh (Mach.); plán š-ch rysů (Šus.); zpodst. širé, -ho s. řidč. zast. volná příroda, volný prostor: procházky do š-ho (Herrm.); vést vojnu v širém (Jir.) v širém poli; širo, šíro, -a s. zast. kniž. a bás. širý, volný prostor: vítr z šíra hnal temné mraky (Vanč.); podst., zprav. k 1, širost (†šírost), -i ž.: š. prostoru (Šrám.) rozlehlost; šírost lánů (Til.)