špatný příd. (2. st. horší, řidč. špatnější, 3. st. nejhorší, řidč. nejšpatnější) 1. nevyhovující svými vlastnostmi n. též množstvím, intenzitou, jakostí, chutí, nevhodný pro daný účel; nekvalitní, nehodnotný (op. dobrý 4): š-á strava, doprava, š-é zboží; š-á silnice; š-é životní podmínky, zásobování; být v š-ém stavu, š-é zdraví chatrné; š. chrup vadný; š-á paměť nespolehlivá; š. překlad; š-á literatura braková, bezcenná, pokoutní; š. prospěch (ve škole); š-é vysvědčení; š-é vztahy mezi lidmi; š-é počasí; š-é časy zlé; mít š-ou náladu; neřeklí si š-ého slova; mít š. poměr k lidem záporný; došlo to s ním do š-ch konců; je to s námi š-é nedaří se nám dobře; výdělky byly dost š-é; žádná provokace není nepřátelům dost š-á je jim dobrá; mít š-é, horší místo; vidíte, nemáme to tu š-é; vaše pomoc nebyla š-á neužitečná; š-á zábava; š-é vtipy; to není š-á myšlenka; hovor. vzít š. konec špatně skončit, dopadnout; fyz. š. vodič tepla, elektřiny; horn. š-é větry obsahující méně kyslíku a více nedýchatelných plynů 2. (o člověku) nevyhovující kladeným nárokům, zvl. pracovním; neschopný (op. dobrý 2): š. pracovník, hospodář, učitel, žák, počtář; š. straník; š-á kuchařka; š. společník 3. mravně nevyhovující; nečestný, ničemný 1, hanebný 1, zlý (op. dobrý 1): š. člověk, chlap; š. charakter; š. skutek; š-á minulost; dávat š. příklad 4. nesprávný, chybný 1, nenáležitý: š. výpočet, úsudek; š. názor; š-á diagnóza, představa; š. přízvuk; š-á interpunkce; přijít, obrátit se na š-ou adresu, přen. na nepravého; vzít, chytit, uchopit věc za š. konec zvolit nevhodný postup, nevhodné prostředky; pochopit něco ve š-ém smyslu (slova) 5. oznamující, dávající vědět něco nepříjemného, zlého; nepříznivý 2, nepříjemný, neblahý (op. dobrý 8): š-é zprávy, znamení; š-é zkušenosti, vyhlídky; mít, činit š. dojem; ukázat se ve š-ém světle nepříznivě; ten případ na nás vrhá š-é světlo nepěkné, nehezké; být v š-é míře; udělat si u někoho š-é oko vzbudit o sobě nepříznivé mínění 6. (ve feud. a kapit. společnosti) nevyhovující třídně, společensky (op. dobrý 3): dívka z rodu š-ého (Čel.); jsem pro tebe příliš š-á nepostačující úrovně 7. ob. churavý, slabý 1, nemocný 1: babička je už moc š-á (Poláč.); být š. na dech (Maj.), na prsa; zpodst. špatná, ž. jen ve spoj. se š-ou se potázat špatně pochodit; přísl. k 1-5 špatně (2. st. hůře, hůř): š. bydlit; daří, vede se mi š. nevalně, bídně; bylo mu š. nevolno; – š. hospodařit; – š. se k někomu zachovat nepěkně; š. si vybrat; – š. o někom soudit; je u něho š. zapsán v nepřízni; *špatno: až člověku š. (Čech); podst. špatnost v. t.