štěstí, s. 1. stav n. pocit blaha, úplného uspokojení; blaženost, blaho: lidské š.; mateřské, rodinné š.; být na vrcholu š.; jak málo stačí ke š.!; nepoznat š. a radost; honit se za štěstím; nechci stát v cestě tvému š.; udělala štěstí dobře se vdala; expr. ty jsi mé š.!; hovor. hledej si š. jinde! jdi jinam; co bys tam hledal za š.? co bys tam dělal, proč bys tam chodil; š. nelíhá na hedvábných poduškách (Jir.) neváže se na blahobyt; ob. domácí š. název někt. pokojových rostlin (aspidistry, tradeskancie aj.); filos. stav subjektivního uspokojení 2. zdar, úspěch; příznivá shoda okolností, příznivá náhoda: mít (zaslouženě, nezaslouženě) š. (op. smůlu); nemít š. u žen; pokoušet se o něco se střídavým štěstím; přát někomu š.; mnoho š.!; dát (dostat) něco pro š.; čtyřlístek, panenka, podkova pro š.; válečné š.; měl š. v neštěstí; – usmálo se na mne š.; měl víc š. než rozumu; můžeš mluvit o š., že to tak dopadlo; to je tvé š., žes přišel; ještě š., že jsem měl u sebe peníze dobře; čím větší neřád, tím větší š.; ust. spoj. na š. (ps. také naštěstí) šťastnou náhodou; mít z pekla š. (ob. expr.); zkusit (své) š. pokusit se o něco; tam vám š. nepokvete neuspějete; podej š. ruku chop se výhodné příležitosti; šlape si po š. odmítá něco pro sebe výhodného; máme dnes na sebe š. stále se setkáváme; š. ve hře (v kartách), neštěstí v lásce (pořek.); každý je strůjcem svého š. (pořek.); odvážnému š. přeje (přísloví); expr. zdrob. štěstíčko, -a s. (6. mn. -ách): pěstovat jen své osobní š.; – š., slečno (Šrám.)