životný příd. 1. kniž. a zast. mající značnou schopnost vydržet naživu, plný životní síly: životaschopný, vitální 2, 1: ž. organismus houževnatý; mít více ž-ého pudu (Hol.); ž-é dějinné tradice (Čes. pol.); pravda nová, hlubší, vyšší a ž-ější (Pražák) 2. věrně představující životní skutečnost, jakoby ze života vzatý: ž-á postava románu, filmu živá; působit ž-m dojmem skutečnosti; ž-é umění 3. kniž. a zast. týkající se života; životní 1: co je ž-m snem tvé matky (J. Kvap.); ž-é štěstí (B. Mrš.); náš úkol zemský ž. (Čech) 4. zast. živý 1, živoucí 1: nezůstavil ž-ch dědiců (Tomek); smrt těla ž-ého (Čel.); jaz. mužský rod ž. (neživotný) mluvnický význam podst. jmen mužského rodu označujících zprav. živé (neživé) bytosti a příd. jmen a zájmen vztahujících se k nim; ž-é (neživotné) tvary vyjadřující rod životný (neživotný); ž-á (neživotná) jména mužského rodu životného (neživotného) †5. takový jako ve skutečném životě, skutečný 1, životní 3: (sbírka) voskových osob vypodobněných v ž-é velikosti (Doucha); ž-á iluse domova (B. Mrš.) †6. velmi důležitý, významný, základní, zásadní, životní 2: ž. zájem (Sab.); ž-á otázka (Havl.) †7. osobní 3: ž. lékař Boleslava II. (Jg.); ž-á stráž (Klicp.) tělesná 8. zř. zast. živný 1: půda ž-á (Šaf.); ž. zdroj (Svět.); přísl. životně v. t.; podst. životnost v. t.