účinek, -nku m. (6. mn. -ncích) 1. vliv n. výsledek něj. působení: dobrý ú. léku; ú. slunečních paprsků; dlouhodobý ú.; domluva zůstala bez ú-u; nemělo to žádný ú. efekt; minout se (s) ú-em; práv. odkládací, odkladný ú.; med. protrahovaný ú.; biol., med. antibiotika se širokým spektrem ú-u působící na více druhů mikrobů: fyz., tech. statický, dynamický ú.; dráhový ú. síly; deformační ú.; elektr. usměrňovací ú.; voj. ú. střely, palby †2. čin I 1, skutek 1: pro takový zlý ú. ať hrdlo ztratí (Jir.); po ú-u zlá rada (pořek.) †3. následek: ú-ové jeho píle (Ner.)