šiml, -a m. (1. mn. -ové) (z něm.) ob. bílý kůň; bělouš: drožkářský š. (Ner.); strýček Nimra koupil šimla (píseň); → expr. zdrob. šimlík, -a (6. mn. -cích), šimlíček, -čka (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) m.