šturm, -u m. (6. j. -u) (z něm.) zast. a expr. 1. útok, zteč: vzít, brát města šturmem; udeřit na město šturmem; hnát šturmem šturmovat; troubit, zvonit k šturmu; expr. proto na mne nemusíte hned tak šturmem hurtem, prudce, kvapem; vše šlo šturmem k premiéře (Vydra); rekordní těžby bylo dosaženo bez šturmu a vypětí (Tvorba) šturmovštiny 2. poplach 2: sotva (lidé) zdřímli, byli burcováni šturmem věžného (Šal.); spustit š., přen. pokřik (Mach.)