švindl, -u m. (1. mn. -y, -e) (z něm.) ob. 1. lest, úskok, oklamání (ve význ. 2), klam, podvod: bohapustý š.; burzovní š.; jen aby v tom nebyl nějaký š.!; nedat se oklamat švindlem *2. závrať (Ner.); expr. zdrob. švindlík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), švindlíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; *švindlový příd.: švindlovej bagr (K. Čap.)