absolutní (†absolutný) příd. (z lat.) 1. na ničem nezávisící, s ničím nesrovnávaný; naprostý; úplný, nepodmíněný, bezpodmínečný (op. relativní, podmíněný): a. nedostatek tvůrčí fantazie; a. většina hlasů prostá; filos. (marx.) a. poznání, pravda objektivní (op. relativní); filos. (idealist.) a. pravda, dobro neměnně dané; fyz. a. sluch; a. bod mrazu; zeměp. a. výška hory, místa nadmořská; hud. a. hudba (op. programní); jaz. ablativ, dativ, genitiv a. mluvnicky nevázaný k ostatku věty; a. přechodník; sport. a. vítěz závodník, který dosáhl nejlepšího výkonu bez ohledu na třídu, kategorii ap., mat. a. hodnota čísla; vod. a. maximum vodního stavu (v řece) nejvyšší možná výška vodní hladiny 2. ničím neomezený, nikomu neodpovídající; svrchovaný, nezávislý, samovládný, absolutistický (op. konstituční): a. monarchie; a. vláda; a. vládce; přísl. absolutně v. t.; podst. absolutnost v. t.