ametyst, -u m. (6. j. -u) (z řec.) miner. průhledný fialový polodrahokam, odrůda křemene: a. zasazený v prstenu; květ nafialovělý jako a.; ametystový příd.: a-é náušnice; přen. a-á obloha; bot. kostřava a-á; → přísl. ametystově: a. fialový