býti ned. (j. 1. jsem, 2. jsi (ve spoj. s někt. zájm., zájm. přísl. a sp. též -s, např. tys, ses, sis, cos, kdes, žes aj., někdy i po příč. min., např. řekls, udělalas aj.), 3. je, jest (v urč. spoj. jako např. to jest, zkr. tj., jinak kniž.), záp. není, mn. 1. jsme, 2. jste, 3. jsou, rozk. buď, kniž. budiž, min. byl, přech. přít. jsa, jsouc, přech. min. byv, byvši, podst. bytí, bud. budu, podmiň. bych v. by) I. (sloveso významové): 1. trvat, existovat: myslím, tedy jsem; b. či nebýt; nikdo není, kdo by mu poradil; v jižních Čechách jsou krásné rybníky; byl jednou jeden král (začátek pohádek); až nebudu, nic se nestane (Wolk.) zemřu; ob. už tu dlouho nebude zemře; neos. lidé v této dědině žili, jako by jich nebylo (Třeb.); kdyby nebylo mne (nebýt mne), už by nežil; není nad něho nikdo se mu nevyrovná; buď kdo buď ať je to kdokoli; komu není rady, tomu není pomoci (pořek.) 2. trvat v čase nějak určeném n. omezeném: každý pátek je beseda se čtenáři koná se; Francouzská revoluce byla r. 1789; na jaře byla v lukách povodeň; už jsou vánoce, prázdniny nastávají; dnes je středa; v časopise je diskuse o poezii probíhá; celé léto byly deště; bude vojna, bude (lid. píseň); neos. ob. je to hodina, co odešel; bylo to dávno; to bylo tak; je s ním zle ocitá se v nebezpečí, těžce stůně; je po mém prosadil jsem svou; co je?, co je s tebou (s vámi)? co se děje, co se ti (vám) stalo; to je jedno nezáleží na tom; bylo nebylo (v pohádkách); buď jak buď ať se děje jakkoli; za všech okolností; a bylo to skončilo se to 3. znamenat, rovnat se, mít platnost: vychovat lidi je umění; teoretické znalosti nejsou ještě všecko; nejsme víc než řadoví vojáci; co je štěstí? (Heyd.); krev není voda (pořek.); dvě a dvě jsou čtyři; neos. copak je to (co je to)?; 10000 Kčs, to jest (zkr. tj.) třetina měsíčního rozpočtu; tak jest; není-li pravda? 4. ob. být po kom podobat se (komu): dcerka je celá po otci 5. (čí; pro koho) náležet, patřit (komu): kultura má b. pro každého; ta kniha je má; dávejte, co je císařovo, císaři, a co je božího, bohu (bibl.); být svůj mít svérázné vlastnosti; b. (všecek, celý) nesvůj pociťovat neklid 6. jako výrazový prostředek s širokým významovým rozsahem nahrazuje pojmenování konkrétních činností n. stavů, pobytu, zdržování se někde za něj. účelem: klobouk je na věšáku visí; kniha je na stole leží; svícen je na skříni stojí; okna jsou na jižní stranu vedou; byl nějaký čas u dcery bydlil, žil; neměl u koho b.; ženci byli na poli až do soumraku setrvali, zůstali; celé dny byla u klavíru stále hrála; oba přátelé byli u stejného stroje pracovali; nebyl ani na krok z domu nevyšel; cestou do práce byl na poště zastavil se; byl mi pro tabák; byla mu naproti; všichni přiběhli, kde kdo byl se zdržoval; byl bruslit, byli se tam podívat; ob. jsou tu zvát na svatbu přišli, aby zvali; je ten tam utekl, zmizel; to jsou k nám hosti (přivítání návštěvy); odkud jste? pocházíte; není zdejší; je z města, z venkova; je z Kozinů patří do jejich rodu; nejsi z nás nepatříš mezi nás; b. na onom světě, na pravdě boží, v Pánu nežít; b. na cestách, na studiích, na vojně, na dovolené, na odpočinku, v penzi cestovat, studovat ap.; b. na jahodách; b. na houbách sbírat, hledat houby, přen. ještě se nenarodit; b. v koncích, v úzkých nevědět jak dál; b. (nebýt) ve své kůži (ne)cítit se zdráv; b. na svém místě, přen. moci uplatnit své schopnosti; b. pod drnem nežít; b. posádkou zdržovat se jako voják; nář. b. při tom (Herb.) souhlasit s tím 7. (s 2. p.) slouží k přisuzování n. vyjádření význačné vlastnosti; vyznačovat se: psací stroje jsou různého typu; je (byl) pevného zdraví, silné postavy, dobrých mravů; jsem toho názoru, že... 8. ob. (s předl. k a podst. jm. slovesným) vyjadřuje možnost; je možno, lze, dá se (s inf.): ta látka je k neroztrhání; ten byt je k pronajmutí; neos. to je k nezaplacení, k nevydržení nemůžeme to zaplatit, vydržet; není to k dostání, k vidění; expr. to bylo k popukání mohli jsme pro smích puknout 9. neos. je (s inf.) vyjadřuje a) možnost; dá se, je možno: z daleka je vidět Sněžku, bylo slyšet hudbu (ob. je vidět Sněžka, byla slyšet hudba); zpěvačce bylo špatně rozumět; není mu co věřit; b) kniž. a zast. povinnost, nutnost, nevyhnutelnost; muset: se mnou jest vám jednat; bylo jim vstávat o půl páté; všem nám jest zemřít; bylo jí ten len upříst 10. neos. je (komu jak) vyjadřuje růz. pocity, dojmy: bylo mu teplo, zima, hanba (ob. byla mu zima,...), dobře, nevolno, úzko cítil; je mi až k slzám, k smíchu; je mi do zpěvu, do žertu, do pláče chce se mi (mám chuť) zpívat,...; bylo radost ho poslouchat (ob. byla radost); ob. vám je hej vede se vám dobře; je mi, jako bych se znova narodil cítím se velmi svěží; bylo mu to málo nebyl s tím spokojen 11. neos. je (bylo, bude) (s 3. p. a s počtem let) vyjadřuje stáří někoho, něčeho: bylo mu právě (sotva) 20 let 12. neos. nář. je (s 3. p. zájmena os. a 1. p. vlastního jm. os.) jmenuje se: je mu Josef; bylo jí Jana 13. neos. není (s 2. p.) slouží k vyjádření toho, že se něčeho nedostává, n. k vyjádření části dělitelného celku: není peněz, vína; není času, místa; smíchu, vyptávání nebylo konce 14. neos. kniž. je (na kom, aby...) má za povinnost; záleží, leží na něm: bylo na něm, aby škodu napravil 15. neos. je (komu do koho, čeho, po kom, čem, o koho, co) záleží (komu na čem): nic mi do něho (do toho), po něm (po tom) není; co je mi do vás (po vás); nebylo (nebude) mi o nějakou korunu 16. neos. (už) je (bylo, bude) (po kom, čem) vyjadřuje, že někdo zemřel, něco skončilo ap.: už je po bouři přestala; brzo bude po létě skončí; po zábavě bylo až o půlnoci; bylo po žních; (už) je po všem; už je po něm zemřel, zašel 17. ve vyjádřeních eliptických: četl by, ale není co (číst); šel bych někam, ale není kam (jít); expr. ta polévka je (dobrá)!; ob. jak jsi s prací (daleko)? jak pokračuješ; co bys rád (chtěl, viděl ap.)?; co je na tom (na něm) (divného)? 18. inf. být nadbytečně po zdá se, jeví se ap. se jménem vlastnosti: zdá se b. čilý lépe zdá se čilý II. (sloveso sponové): a) ve větách dvojčlenných spojuje neslovesnou část přísudku s podmětem (přísudkové podst. n. příd. jm. v 1. p. vyjadřuje trvalou vlastnost n. stav): mládenec byl štíhlý a urostlý; je to starý voják; jsem rybář a myslivec; byla z ní dobrá matka; je přímý, odhodlaný, vždy veselý; b. hotov k čemu, dalek čeho; b. si vědom odpovědnosti; zima byla krutá; je živ a zdráv daří se mu dobře; (přísudkové podst. jm. vyjadřuje přechodnou vlastnost n. stav): je otcem; byl dva týdny mým hostem; přestal b. jeho představeným; ta dívka bude mou stane se; čím vám byla matka; vším jsem byl rád (Ner.); b. původcem, příčinou, překážkou; b. komu radou; b. středem pozornosti; snaží se b. lepším; b) ve větách jednočlenných má jen touž mluvnickou úlohu jako spona: je (bylo, bude) tma; je ošklivo; je to k pláči, k smíchu; je jisté III. (sloveso pomocné): ve spoj. s příčestími tvoří složené tvary slovesné pro min. čas (psal jsem), trp. rod (je, byl, bude psán, kreslen), podmiň. způs. (psal bych; byl bych psal; byl by psán, kreslen), ve spoj. s inf. nedokonavých sloves pro bud. čas (budu psát, kreslit) ○ předp. na-, po-, pře-, při-, u-, z- (poz-); odbýti, dobýti (vydo-), nás. bývati v. t.; bývávati: bejvávalo, bejvávalo dobře (lid. píseň); v. též by