břeh, -u m. (6. mn. -zích) 1. pruh půdy u vody: skalnatý, písčitý, bahnitý, zarostlý, pustý b.; příkrý, plochý b.; b. potoka, řeky; levý, pravý b.; přeplavat, dostat se na druhý b.; mořský b.; brát, podemílat břehy; voda, řeka vystoupila z břehů; přen. druhý b., b. věčnosti záhrobí; tichá voda břehy mele (bere) (pořek.) (o překvapivém jednání někoho, od něhož by se to nejméně čekalo); chytat se břehů, přen. zoufale hledat pomoc 2. okraj; hranice: na břehu propasti (Havl.), přen. tma bez břehů (J. Mar.) bez mezí 3. svah úvozu; úbočí, stráňka: břehy nad úvozy; obilí jako b. vysoké; zdrob. břížek, -žku m. (6. mn. -žcích)