břicho, -a s. (6. j. -še, -chu, 6. mn. -ách), řidč. břich (nář. břuch), -a, -u m. (6. j. -še, -chu, 6. mn. -ších) 1. přední, u zvířat zprav. dolní část těla mezi hrudníkem a pánví: sepnout ruce na břiše; bolení břicha; b. jak čtyřvěderní soudek; lézt po břiše; zapadnout po b. do vody; mít plné b. být nasycen; smál se, až se za b. popadal; hladové b. uši nemá a slovy se utišiti nedá (Baar); kručí mu v břiše má hlad; roste mu b. tloustne; spadlo mu b. zhubl; pije, až b. nestačí je velký pijan; mít větší oko než b. být nenasytný; mít kosti v břiše být pohodlný, líný; ležet, plazit se před někým na (po) břiše, přen. bát se ho, podlízat mu 2. dutá, vydutá n. baňatá část něčeho: b. lodi, džbánku, houslí; zdrob. bříško, -a s. (6. mn. -ách), bříšek, -šku m. (6. mn. -šcích); přen. b. prstu, svalu masitá oblá část