barva, -y ž. (2. mn. -rev) 1. jedna ze základních vlastností hmoty, vnímaná zrakem, způsobená schopností hmoty pohlcovat světelné paprsky o různých vlnových délkách: b. praporu, oblohy ap.; b. bílá, žlutá, rudá, tmavomodrá atd.; tělová, béžová ap. b.; křiklavá, jasná, temná, sytá, vybledlá, ostrá ap. b.; komplementární (doplňkové) barvy; hrát všemi b-mi měnit barvy, mít různé barvy, (o oděvu) zbarvení: mluvit o něčem jako slepý o barvách bez náležitých znalostí, bez zkušenosti; jevit se v křiklavých barvách velmi výrazně, pronikavě, s výraznými, vyhraněnými, pronikavými rozdíly: vypravovat, mluvit bez barvy (n. barev) jednotvárně, nudně 2. barvicí látka: vodová, krycí, olejová b.; pastelová, anilínová b.; ochranná b.; míchat, třít barvu; přen. malovat, líčit něco černými, růžovými, živými, ohnivými b-mi (n. též v černých... barvách); líčit něco přehnanými b-mi přehánět: silně nanášet barvy zveličovat 3. (o zvuku) souhrn akustických vlastností hlasu, tónu, působících různost vjemu a souvisících s různým obsahem částkových tónů; zabarvení: hlas příjemné barvy; b. samohlásek 4. přirozené zabarvení tváří, pleti: mít zdravou barvu; lidé všech národů a barev plemen: mít barvu dobře vypadat; měnit barvu, střídat všechny barvy střídavě blednout a rudnout, přen. expr. kolísat, zvl. názorově n. povahově 5. symbol, odznak příslušnosti: zbrojnoši v královských barvách; hájit národní barvy v sportovním utkání; noviny různých politických barev 6. kniž. vzezření, ráz, zdání: skvít se barvou lidskosti; pod barvou přátelství rouškou 7. kart. všechny karty se stejným označením (žaludy ap.): ctít barvu; přiznávat barvu dávat kartu stejného označení jako první hráč; expr. přiznat, ukázat barvu, vytasit se, vyjít, vylézt s barvou (ven) říci veřejně, co se myslí, co se zamýšlí; musit, nechtít s barvou ven říci pravdu 8. dětská hra: hrát na barvu, na barvy 9. mysl. slang. krev lovné zvěře a loveckých psů; zdrob. barvička II v. t.