bez(e)- předp. jmenná obměňuje význam základu významem, že to, co je jím vyjádřeno, není po ruce, neexistuje, že se toho nedostává (bezhvězdný jsoucí bez hvězd; bezbrvý nemající brvy; bezhřmotný nepůsobící hřmot; bezcílí nedostatek cíle; bezvědomí stav nepřítomnosti, nedostatku vědomí; bezvěrec člověk nepříslušející k žádné církvi, nehlásící se k žádnému náboženskému vyznání). Přídavná jm. z předložkových výrazů s bez se tvoří jednak příponou -ý, jednak -ný, řidč. -ový a nelze jeden z těchto způsobů zamítat jako nesprávný. Přímé tvoření podst. jmen je omezeno, častější jsou podst. jm. s příponou -í (bezcestí, bezpráví), řidší bez zvl. odvozovací přípony (bezpočet, beznaděj); hojná jsou podst. jm. druhotně odvozená od příslušných příd. jmen (bezmocnost, bezvýznamnost, bezzubost aj.). Stejně jako u přídavných jmen je tomu u příslovcí (bezectně, bezcharakterně), jen v málo případech je u nich tvoření prvotní, přímé (bezděky, bezmála, beztoho). Tvoření z předložkových výrazů je velmi živé (bezboký, bezbrvý, bezdělný, bezelhůtný, bezeskvrnný, bezhrdlý, bezlůžkový, bezmezerý, bezpěnný, bezpyský aj.), proto se dále uvádějí jen ta slova, která mají jiný, zvláštní význam n. která mají významů několik