blahořečiti (*-řečniti) ned. (3. mn. -í) 1. (komu, čemu) nadšeně děkovat; velebit, blahoslavit (koho, co), žehnat: b. osudu; provázen blahořečením lidu; stařík blahořeční minulým časům (Mach.) 2. círk. (koho) prohlásit za blahoslaveného; — blahořečiti si ned. řidč. (k čemu) blahopřát si: b. si k nápadu; b. si, že...