bota, -y ž. (nář. bot, -u m.) 1. obuv, zprav. vyšší kožená: vycházkové, turistické, lyžařské, jezdecké, lovecké, vysoké boty; obout, zout, přezout, čistit, leštit boty; podrážet boty; vjet do bot rychle se obout; přen. úpět pod něčí botou být utiskován někým; mít někoho, něco pod svou botou ovládat; kovaná fašistická b. hrubá moc, síla; zast. do boty litý Němec (Jir.) kovaný; expr. špinavý, černý jako b.; hloupý jako b. velmi: voda mu teče do bot, jsou mu boty úzké, malé je ve svízelné situaci; ví, kde ho b. tlačí zná své obtíže, nedostatky; projet boty (ob.) mít nezdar; sláma mu kouká (čouhá) z bot (hanl.) je na něm znát selský původ, je nevzdělaný; koukají mu prsty z bot má bídu; srdce mu spadlo do bot (expr.) ztratil odvahu (a utekl); mít srdce v botách být zbabělý; nevleze v botách do vody je opatrný; prásknout do bot (expr.) utéci; mít, obout sedmimílové boty být rychlý; vylít (vyndat) někomu boty (zhrub.) propustit, vyhodit ho; prohlížet někoho od hlavy k botám (čast. k patě) důkladně; znát někoho jako své boty velmi dobře; mít toulavé boty toulat se; natáhnout boty (zhrub.) umřít; lízat někomu boty (hanl.) být podlízavý; umí v těch botách chodit (ob.) vyzná se v tom 2. věc podobná botě: b. u hasičského žebříku kování na spodním konci; b. u čerpadla trubice; hist. španělské boty druh mučidel 3. hovor. expr. velká chyba, hrubý omyl; nesmysl: říci, vyvést, udělat botu; je to velká b.; zdrob. botka, botička, botečka, botinka v. t.