buntovat ned. (z něm. zákl.) 1. ob. (co) tajným umlouváním chystat, umlouvat: b. rebelii 2. ob. expr. (koho) přemlouvat k účasti na něčem nekalém (na vzpouře ap.), podněcovat, svádět: b. lidi 3. nář. (~; koho) hlučet, hlukem rušit, budit; — buntovat se ned. ob. (s kým) spolčovat se k něčemu nekalému (ke vzpouře ap.): b. se s henleinovci ○ předp. s-, z-; — v. též bantovat