bzučeti ned. (3. mn. -í) 1. vydávat temný, znělý, sykavý zvuk znějící jako bz: mouchy, včely bzučí bzikají; telegrafní dráty bzučí; bzučení kolovratů; přen. myšlenky mu bzučely v hlavě 2. (co) polohlasně, při zavřených ústech zpívat, pobrukovat: b. si písničku 3. ozývat se bzučením, bzučivě znít: stráň bzučela včelami; písničky bzučí v hlavě ○ předp. do-, roz- se, za-; → nás. bzučívati ○ předp. po-