cítiti ned. (3. mn. -í, rozk. ciť, podst. -tění) 1. (co) mít tělesné pocity něčeho, vnímat něco smysly, zvl. hmatem n. čichem; pociťovat: c. chlad od nohou, bolest v zádech; c. skrz podrážku kamínky; c. vůni lesa, slanou chuť v ústech; pes cítí maso; c. něčí pohled na sobě; je c. kávu, rybu, pečínku; – ob. být cítit zapáchat: ta ryba je už c.; byl c. kouřem; necítím ruce od práce nemám v nich cit, velmi mě bolejí; c. žaludek až v hrdle; c. mravence v nohou mít trnutí, brnění; c. pevnou půdu pod nohama být jistý; c. neštěstí v každém nervu tušit, předvídat; ob. c. u někoho groš tušit, že má; dát někomu c. svou nadřazenost dát najevo, projevit 2. (co, koho; s kým) mít něj. duševní hnutí, být v něj. duševním stavu, duševně, citem něco postihovat, podvědomě (bez rozumové činnosti) si uvědomovat; pociťovat: c. radost, bolest z něčeho, nad někým; c. strach, úctu před něčím, někým; c. svou nemohoucnost, bezmocnost; c. lítost nad něčím, někým; c. potřebu se svěřit; c. k někomu sympatie, nenávist; hluboce cítěná láska; cítil, že jedná špatně podvědomě chápal; c. k něčemu nutkání; c. nechuť k někomu, něčemu; c. s lidmi, se zvířaty mít soucit; expr. nemůže to ani c. (ob. cejtit) je mu to nepříjemné, protivné; nemohl lidi ani c. (ob. cejtit) snést, vystát 3. (jak) mít něj. city sociální, něj. smýšlení, přesvědčení: c. česky, národně, vlastenecky; politické, sociální, náboženské cítění; vysoké mravní cítění; myšlení a cítění lidu; umělecké, jazykové cítění porozumění, povědomí; cítiti se ned. 1. (jak; čím) pozorovat na sobě příznaky něčeho, bez rozumové činnosti poznávat, uvědomovat si nějak svůj stav: c. se zdráv; necítit se dobře; cítila se opuštěná; cítil se dítětem; c. se matkou pozorovat na sobě známky těhotenství; c. se při síle, při zdraví; jak se cítíte? jak se vám daří; ob. necítit se ve své kůži; c. se na svém místě mít vědomí správného zařazení; c. se někde ve svém živlu být tam rád; na kolik se cítíš? jak odhaduješ své síly 2. ob. expr. mít o sobě vysoké mínění, být sebevědomý: ten se cítí! 3. ob. expr. necítit se (~; čím) nebýt sebe mocen; neovládat se: to ho tak dopálilo, že se necítil; n. se vztekem, radostí 4. nář. necítit se znečišťovat se nevědomě močí n. výkaly: už se ani necítí (Baar) ○ předp. po-, pro-, u-, v- se, vy-; nás. cítívati, cítívati se (o) bez předp.