chrániti ned. (3. mn. -í, rozk. chraň) (co, koho; *čeho, koho; koho, co před čím, proti čemu, *od čeho *čeho) 1. odvracet od někoho n. něčeho nebezpečí, škodu: bránit, hájit: ch. vojensky hranice státu; očkováním ch. životy dětí; bídně život ch. musím (zast., Erb.) uhajovat; ch. své mocenské zájmy; ch. svou ženu; ch. své(ho); ch. rukou plamen kahanu (aby nezpůsobil oheň, aby nezhasl n. aby nepronikalo jeho světlo); ch. spotřebitele před vykořisťováním; stráň před větrem chráněná; ch. se před deštěm, před nákazou; ch. stromky proti mrazu; zř. údolí je chráněno od větrů; chraň mne bůh i té myšlenky (Pal.); ch. svou kůži myslet jen na sebe; bůh (bože) chraň (a uchovej), chraň bůh! kdepak, co vás (tě) napadá; chraň (tě) bůh, abys mu to řekl nečiň to *2. (co) mít v úkrytu; schraňovat, uschovávat: dala každému (dítěti) po jablíčku ze zásoby, již pro ně chránila (Jir.); chrániti se ned. 1. (čeho; s inf.; *před čím) varovat se, stříci se (něco učinit): ch. se násilí; chránil se (toho), aby s ním (ne)přišel do styku; chránil se přijít s ním do styku; ch. se před hanbou (Prav.) *2. skrývat se, tajit se: (zná místo), kde se kopec jahod chrání (Čech) ○ předp. o-, o- se, s-, u-, u- se, za-, za- se, nás. chránívati, chránívati se (o) bez předp.