cikán (zast. a nář. cigán), -a m. (cikánka, zast. a nář. cigánka, -y ž.) v etnografickém smyslu Cikán, Cikánka příslušník jedné z národností indického původu, rozptýlených po celém světě a zčásti podnes žijících potulným způsobem života: slovenští, maďarští, rumunští C-i cikánská národnost, kt. se vytvořila v slovenském, maďarském, rumunském prostředí; tlupa c-ů; čardáš uherských cigánů (Ner.); jezdit po světě jako c-i; snědý jako c.; přen. člověk připomínající cikána vlastnostmi tělesnými n. povahovými, zprav. špatnými: jsem c-ka (Něm.) opálená, snědá; on je c., nevydrží na jednom místě tulák, dobrodruh; to je starý c., je c. a bezbožník lhář, podvodník, zloděj; přen. expr. dítě: pořád těm c-ům něco spravuje (Rais); zdrob. cikánek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích), cikáneček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) m. (cikánečka, -y ž.)