cit, -u m. (6. j. -u) 1. stránka duševního dění, projevující se nejč. libostí n. nelibostí ve vztahu k osobám, věcem, jevům; to, v čem se tato stránka jeví (rozl. od vůle, rozum): c. přehlušuje rozum; být přemožen citem; pochopit něco prostřednictvím citu; rodinné, vlastenecké city; c. bratrství; žádný c. mu nebyl svatý; nemít kouska citu s lidmi, se zvířaty; otupený mravní c.; cit k ženě, k dětem láska; skrývat, tajit své city 2. porozumění, vnímavost, smysl: mít c. pro práci, pro hru, pro čistotu; dělat, konat, hrát něco s citem; jazykový c.; jemný umělecký c.; c. povinnosti, odpovědnosti; právní c. 3. tělesná schopnost čít, vnímat smysly, zvl. hmatový smysl: mít c. v prstech 4. bás. pocit: c. zoufalého prázdna (Mach.): c. velepříjemný (Ner.), hanl. zdrob. citeček, -čku m. (6. mn. -čcích): sentimentální c-y