cože zájm., přísl. a citosl. I. zájm. (2. čehože atd., po předl. na, o, za čast. načže, očže, začže) 1. táz. expr. (s citovým odstínem překvapení, podivu, rozhořčení) co I 1, 2: c. to říká?; c. to je?; o čemže to hovořili?; načže to potřebuje?; ptal se, c. je nového; – c. to je za lidi?; c. má teď za práci? 2. vzt. (ve spoj. cože to) vztahuje se k výrazům zastupujícím jména věcí, zprav. však nevyjádřeným; co: vzpomínal, c. to má udělat; divil se, s čímže to za ním přišli; byl by rád věděl, o čemže to spolu hovořili II. zájm. přísl. táz. ptáme se jím zprav. po příčině ap. něj. jednání; co, copak, proč, pročpak: c. jsi váhal?; c. ses neomluvil?; ptala se, c. se tak opozdil III. citosl. vyjadřuje 1. údiv, překvapení, rozmrzení; co, copak: c., on už je tady?; c., ten (že) propadl?; c., oni to dnes nehrají? 2. vyhrůžku; co: c., ty (mě) nebudeš poslouchat?; c., vy to budete podporovat?; c., on chce pořád lenošit?