cucek, -cku m. (6. mn. -ccích, -ckách) (zprav. mn. cucky) 1. odpad, který zůstane při tření koudele, konopí; vůbec chumel n. chumáč něčeho: oddělit ode lnu koudel a cucky; panenky z cucků; cucky prachu a smetí; ♦ ob. má peněz jako cucků hodně; prach a cucky (zaklení); text. cucky rozvlákněné kousky tkaniny 2. ob. cár: rvát, trhat cucky z něčeho; rozervat, roztrhat, rozbít na cucky na kousky; ♦ expr. dřít něco, až z toho cucky lítají; zbít někoho, až z něho cucky lítaly řádně, notně; má v hlavě cucky je hloupý