cukr, -u m. (z něm. driv. orient.) 1. nejrozšířenější přírodní sladidlo vyráběné z cukrovky n. z cukrové třtiny: kostka, homole cukru; kostkový, práškový, krystalový, pískový c.; zlevnění cukru; jablko (sladké) jako c.; byl samý med a c. byl přehnaně vlídný, milý; nejsem z cukru choulostivý, urážlivý; (šatičky, děvčátko, byt atd.) jako z cukru velmi čisté, úpravné 2. chem. cukry skupina důležitých bezdusíkatých organických látek, zprav. rostlinného původu a sladké chuti; sacharidy, glycidy, uhlohydráty: cukr třtinový sacharóza; c. hroznový glukóza; c. ovocný fruktóza, levulóza; c. sladový maltóza; c. škrobový dextróza; c. mléčný laktóza; expr. zdrob. cukřík, -u, cukříček, -čku, cukýrek, -rku m.