cumel, -mlu, -mle m. (6. j. -u, -e, -i) ob. 1. (dř.) kousek stočeného plátna s kaší, piškotem ap., (dnes) dětské šidítko; dudlík, cucák: to dítě bez cumlu stále křičí; dáme mu c. a bude pokoj; expr. třást se na něco jako dítě na c. mít něco velice rád, nedočkavě se na něco těšit; kluk jako c. hezký, milý; expr. cigareta, dýmka: kuřák, jak nemá (ten svůj) c. v puse, je celý nesvůj; jinak ho nevidíš, než s cumlem v ústech 2. něco zmuchlaného, zmačkaného, stočeného: z peřin, které se za celý čas neproklepou, se udělá c.; ze šatů, které nepověsil, měl (úplný) c.; expr. vzadu mu (z kalhot) kouká c. cíp košile, přen. je ještě mladý a nezkušený; zdrob. cumlík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích), cumlíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.